Druhy DNA

Chromozomální DNA

Jadernou DNA lze tedy rozdělit na pohlavní a nepohlavní chromozomy. Tato DNA pochází z poloviny od matky a z poloviny od otce. Chromozomy si mohou mezi sebou vyměňovat informace (rekombinovat), tím dochází k jejich změnám a proto je i každý z nás jedinečný. Dědíme tedy sice DNA od svých rodičů, ale její uspořádání je jiné, tím se vytváří individuální profil jedince.

Nepohlavní chromozomy se vyskytují v identických párech, tj. obsahují stejnou genetickou informací dvakrát. Nepohlavní chromozomy se využívají k určování příbuznosti, ale jen několik generací zpět. Je potřeba si uvědomit, že od rodičů máme 1/2 genetické informace, od prarodičů máme 1/4 genetické informace, od praprarodičů 1/16 atd.

Pohlavní chromozomy X a Y

Poslední pár chromozomů je zodpovědný za pohlaví, ženy mají dva chromozomy X (jeden od otce a druhý od matky), muži mají chromozom X od matky a chromozom Y od otce. Rekombinovat mohou jen chromozomy X u žen (jsou tam 2 chromozomy X). Chromozom Y nemá svůj protějšek takže se dědí celý beze změny (rekombinovat může jen 5 % chromozomu s chromozomem X). Chromozom Y lze tedy použít pro sledování otcovské line (dědeček, otec i syn budou mít stejný chromozom Y)

Mitochondriální DNA

V buňkách je přítomen ještě jeden druh DNA, který se vyskytuje pouze v mitochondriích, které v buňkách slouží jako buněčná elektrárna. Mitochondriií je v buňce několik a každá si nese svou DNA, proto je mitochondriální DNA v buňce více než jaderné DNA. I z velmi starých vzorků (archeologie) lze potom snaději izolovat mitochondriální DNA než jadernou DNA.

Jelikož mitochondrie nevznikají v buňkách de novo, ale pouze dělením z jiné mitochondrie a spermie mitochondrie neobsahuje, jsou mitochondrie děděny pouze od matky na děti a dále je předává zase jen dcera. Mitochondriální DNA (mtDNA) lze tedy využít k sledování příbuznosti po mateřské linii.

Obrázek: Dědičnost otcovské a mateřské linie

dědičnost mateřské a otcovské linie

Mutace DNA

Jelikož DNA není úplně neměnná, ale podléhá mutacím. Dochází ke změnám v genomu a objevují se nové vzorce DNA, nové haploskupiny. Takto vznikly skupiny paterlinie i materlinie. Některé skupiny v historii jistě vymřely bez potomků, jiné se rozšířili mnohem více. Není úplně správné říkat, že určitý národ patří pouze do určité haploskupiny, ale pro určitý národ (populaci) je charakteristická určitá haploskupina.