O DNA

Molekula DNA byla objevena v roce 1869, ale o její funkci se toho mnoho nevědělo až do 20. let minulého století, kdy byla DNA připsána role v dědičnosti. Průkaz DNA jako nositelky dědičné informace byl potvrzen až v padesátých letech minulého století. V této době byla také popsána dvoušrobovicová struktura chromozomální DNA.

Následovaly důležité objevy jako rozluštění genetického kódu a metody pro analýzu DNA, především sekvenace. Díky těmto objevům bylo možno provádět analýzu DNA, která vyústila v přečtění lidského genomu.  Po tomto objevu bylo možno provádět další analýzy a populační studie a i na jejich základě mohlo být započato zkoumání původu a příbuznosti člověka.

V lidské buňce se nachází několik druhů nukleových kyselin. Pro zkoumání genetického původu je nejdůležitější DNA obsažená v jádře buňky a DNA obsažená v mitochondriích (buněčných organelách). Jaderná DNA je v buňce uložena jako 23 párů chromozómů, z nichž poslední pár jsou pohlavní chromozomy. Každý chromozom obsahuje dvoušrobovicovou DNA která obsahuje několik milionů bazí (základních jednotek). Naproti tomu mitochondriální DNA má kruhový tvar a měří jen okolo 16 tisíc bazí. Každý druh DNA má svá specifika a hodí se pro jiný typ analýzy.